Ztracené Kroniky I - Draci trpasličích hlubin

Ztracené kroniky 1. První z knih, jež doplňuje bílá místa mezi Kronikami.
Napsal Malfin
Po dočtení Draků podzimního soumraku a následním navázání na Draky zimní noci, se čtenář nutně musí podívat zpět v knize, zda mu na začátku druhé zmíněné (či na konci první) nechybí nějaké stránky. Kroniky na sebe zcela nenavazují. Proto jsem přivítal vydání Draků trpasličích hlubin. Tato kniha si dává za úkol vyplnit mezery. Co se stalo s hrdiny poté, co našli útočiště v horách? Jak se dostali do Thorbardinu, když nikdo nevěděl, kde jeho zapečetěná brána leží? A jak bylo nalezeno zpropadené Charasovo kladivo?! Tento počin má na svědomí legendární duo W+H. Hned zpočátku je ale znát, že mezi napsáním těchto dvou knih je propastná doba (pokud se nemýlím).



Celý příběh nám začíná v údolí v horách, kde uprchlíci z Pax Sarkasu našli útočiště. Sníh jim pomohl uzavřít průsmyky, a tak, zdá se, jsou v bezpečí. Válka se však snaží pohltit celý Krynn, a proto se rozhoduje, zda opustit údolí, či zůstat. Hederik, nejvyšší teokrat, družině opět trochu přitápí a háže klacky pod nohy. Nakonec však je zvolena skupina, aby se vydala pátrat po jiném útočišti. Družina se nám však rozdělí téměř na prvočinitele. Tanis a Flint se vadávají hledat průchod z hor a následně Thorbardin. Raistlin, Sturm a Karamon putují do Žamanu. A Tass s Tikou se vydávají ve stopách Karamona. Řekyvan se Zlatolunou se mají postarat o uprchlíky společně s Lauranou. Do toho všeho se ještě mísí dějová linie Pax Sarkasu, který přišel o velení pana Verminarda, což se rozhodnou dva drakoniáni ututlat a převzít moc. Figurky nám stojí na hrací desce a W+H rozehrávají partii hodnou jejich věhlasu.



Raistlin není sám sebou. Má výpadky paměti, mluví jinak, má znalosti, které by mít neměl, oslovuje ostatní jinými jmény. Něco ho táhne do Žamanu a sám neví proč. Je si jen jistý, že klíč do království trpaslíků leží právě v Žamanu. Tuto trojici sleduje Tika s Tassem. V Žamanu je opravdu nalezen klíč k bráně, avšak nikdo si jej nepředstavoval právě takový. Tika po malé konfrontaci je poslána zpět k uprchlíkům, aby je varovala před drakoniány (onen skvělý plán za Verminarada se vydávajících drakoniánů, jak se zalíbit velení).



Družina i uprchlíci se nakonec samozřejmě dostanou do Thorbardinu, aby vpadli mezi další mocenské třenice mezi klany, které Thorbardin obývají. Mlýnské kameny melou dále, do Thorbadinu zlo již proniklo také, a proto ani zde nejsou v bezpečí. Odehrává se další část děje, kde musí být nalezeno kladivo, uprchlíci musí vyvrátit obvinění, že jsou předvojem armády a také musí být odhalen zrádce.



S odstupem času od přečtení ji shledávám povedenou, nicméně některé postavy příliš prostoru nedostali. Naopak Flint získal možnost ukázat svůj potenciál. Je to právě on kdo se chystá nalézt Charasovo kladivo. A dokonce se uvolí k malému podvodu. Zde bych vytkl neadekvátní jednání Sturma, který se k tomu uvolí taky! Více než jen tato postava jedná proti přesvědčení, které jindy tak sveřepě chrání. Nakonec se vše vyřeší, Charasovo kladivo je nalezeno, Thorbadin je sjednocen, zlo potrestáno. Více či méně. Však se také musí pokračovat v dalším putování v Dracích zimní noci.


Na závěr bych podotkl asi toto: kniha není ani to nejlepší, avšak ani to nejhorší co jsem z Dragonlance četl. Chápu složitost psaní děje, u něhož máme pevně daný začátek stejně jako konec. Obálka Matta Stawického mi padla okamžitě do oka. I překlad bych chtěl ocenit. Co říci úplně nakonec? Nechť je Krynn zachráněn a přátelé nechť žijí v našich srdcích!
Napsal Malfin 21.01.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 9 příspěvků.
ČAS 0.11955404281616 secREMOTE_IP: 44.193.208.105