Válka kopí skončila. Vojska Královny Temnot byla poražena a na Krynu se rozhostil mír. Všichni se snaží navrátit se ke svým minulým životům. Co se ale stalo s drakoniány? Právě příběh jedné takové drakoniánské jednotky je popsán v knize Brigáda zatracených Margaret Weis a Don Perrin.
Děj se odehrává těsně před a během děje popsaných v Dracích letního žáru. Znovu se objevují armády Temnot, tentokrát už ale lépe připraveny. Malá ženijní jednotka velitele Kanga se usadila poblíž Thorbardinu a snaží se zde žít. Malé malebné údolí se snaží opečovávat jako by bylo jejich vlastní a radost jim kazí pouze trpasličí vesnice na druhé straně údolí. Mnohé roky si trpaslíci a drakoniáni rozbíjejí hlavy v půtkách a bojůvkách. Pak ale přijde den, kdy se něco změní. Obě strany uzavřou nepsanou dohodu. Jednou za čas podnikne jedna ze stran přepad strany druhé. Avšak zbraněmi jsou pouze kyje, a tak až na pár odřenin a zhmožděnin, se nikomu nic moc nestane. Drakoniáni tyto výpady podnikají zejména kvůli blahodárné trpasličí pálence, která jim pomáhá přežít jinak nudný vojenský dril i po válce. Právě tento způsob života jim pomáhá přežít.
Takhle nějak by se dal popsat poklidný a téměř ničím nerušený život ženijního pluku drakoniánů. Jsou si vědomi toho, že jsou odsouzeni k záhubě, protože Takhisis během války kopí nedovolila vytvořit drakoniánské samičky. Kang jako velitel celé jednotky cítí za své šupinaté podřízené zodpovědnost i po takové době, kdy se vojáci nestřetli s nepřítelem. Snaží se jednotku držet na uzdě a jediné co jim povolí jsou příděly kořalky.
Když narazí na nové formující se jednotky Temné královny jsou celí chtiví opět poskytnout své služby. Všechny dějové linie ale vrcholí zjištěním, že někde pod povrchem, hluboko v Thorbardinu, jsou uloženy poklady z Války kopí, především pro drakoniány velice důležitá vejce samiček. Informaci přináší skupina trpaslíků, kteří chtějí své bratrance jaksepatří vytrestat za příkoří, které jim kdy mohli nebo také budou moci způsobit. A tak se nespokojený pluk dostává do podzemí Thorbardinu, aby zde hledali poklad. Cestou se střetávají s trpaslíky, kteří se je snaží využít, stejně tak jako s obyvateli Thorbardinu. Rozuzlení je asi předvídatelné, i když některé věci člověka opravdu překvapí.
Celková myšlenka drakoniánského pluku coby hlavních hrdinů mě nadchla. Člověk se neubrání sympatií vůči těmto šupinatcům. Oproti tomu trpaslíci jsou zde líčeni jako hloupí, hamižní a manipulující obyvatelé Krynnu. Kniha má spád a i způsob jakým se odehrávají jednotlivé scény, které nejsou stěžejní pro děj, je poutavý. Obzvláště se mi líbil způsob vykreslení drakoniánů jako disciplinované, poslušné jednotky, která má svou čest, odvahu a například novou službu v armádách Temnoty nepřijme protože má kopat latríny. Když je jejich tábor vypálen jsou rozhořčení, zničení, okradení o něco co budovali dvacet let. Tedy žádná nemyslící zvířata, stroje na zabíjení nebo maso do mlýnku válečné mašinérie Královny Temnot.
Kniha poukazuje zase jinou stranu mince Války kopí, i když se odehrává až dvacet let poté. Ženijní jednotka drakoniánů mi spíše připomínala rytířské jednotky Královny Temnot. Kniha skvěle doplňuje obrázek jednotlivých ras na Krynnu. A i když působí dojmem, že neřeší nic zásadního, opak je pravdou – jde o přežití jedné rasy.