Mě se na této knize především líbí, ale zároveň i nelíbí své názory na vztah člověk a víra které Tracy Hickman prezentuje skrz Elistana. Ten právě v téhle knize dostal asi největší prostor pro vývoj.

Jenže právě pro toto moralizování jsem měl někdy pocit že nám Tracy mlátí moralitu do halvy beseballovou pálkou. Ovšem některé jeho myšlenky a závěry jsou docela na místě. Svět by byl o dost hezčí místo, kdyby byly všichni kněží jako Elistan a ne jako svatá inkvizice.

Co mi u knihy naopak příšerně vadí, ačkoliv v českém překaldu a na druhé přečtení už to nebylo tka výrazné je zploštění postav a vytažení jejích nejvýraznějších povahových rysů.

Tj. Karamon je zabedněnější, Laurana i Tika jsou naivnější, Flint chce furt něco dokazovat, Raistlin ej amnipulativnější, Tanis je nerozhodnější. A tak jen Řekyvan (který dostane také pořádný prostor), Zlatoluna a Tas jsou stejní.

Je to návrat po letech k Dragonlance Classic Adventures. Proto musím říct že příběhová linie se velmi odlišuje od Bouřného meče.

Musím se přiznat, že tím že tam jsou mí oblíbení hrdinové, opět spolu, tak asi knize i trochu přidávám. Dívám se na ně jinak než třeba na nové postavy z Brány Thorbardinu, kterou čtu teď.
Raistlinovo manipulování tady ale vyvažuje to, že je taky nadmíru manipulován. Docela jsem uvítal, že Flint dostal více prostoru. Jinde ho moc neměl. A přišlo mi poměrně vhodně vyřešené ta jeho touha dokázat svým "zpropadených bratrancům", že i vršecký trpaslík za něco stojí. Karamon tady skutečně stojí jako kůl v plotě občas.
Nejvíce mě ale bilo to, k čemu se uvolil Sturm! To mi prostě nesedne.
Nicméně přesto knihu hodnotím docela kladně. Je problémem očekávat, že dobré bude neustále překonáváno. A je znát, že kniha měla již známý jak začátek tak konec. To se pak musí psát špatně. Autor nemá prostor.

Konečně jsem si udělal chvilku a Draky trpasličích hlubin také přečetl, takže přidám pár dojmů.

Časová prodleva mezi původními Kronikami a Ztracenými je znát, ale neřekl bych, že nutně k horšímu. Naopak se mi líbí současný styl, kdy W&H rozložili děj do kratších a stručných kapitol, které zpravidla sledují jen pár postav. Ve výsledku mají jednotliví protagonisté více prostoru na své role, aniž by je někdo rušil - což se může stát, stojí-li na jevišti více herců zároveň.
K mé radosti se tím dostalo dost místa Raistlinovi s Karamonem, i když to nebyla tak úplně ta dvojčata, jaká si člověk pamatuje z Kronik.

Překvapila ta drobná resumé v začátcích (třeba o Raistlinovi a o tom, že se něco přihodilo mezi bratry). Ne že by to bylo špatné, ale mělo to přijít spíše v Dracích podzimního soumraku, protože soudím, že většina čtenářů už dříve přečetla Kroniky a zápletku včetně vyústění zdá. Naopak v Dracích podzimního soumraku mi tahle malá resumé "Co se dříve přihodilo" chyběla.

Je pravda, že Sturmovo rozhodnutí je hodně nepřirozené. Raistlinovo naléhání znělo přesvědčivě a logicky, kladivo je zbraní strategického významu, která může zvrátit válku. Ale že by na to přistoupil rytíř, který celé Draky podzimního soumraku Raistlinovi nevěřil ani slovo, neměl ho rád a ještě první část knihy ve svém přesvědčení pokračoval?

Velice se mi líbil překlad, chtěl bych umět pracovat s jazykem taky tak pěkně a obratně, jak překládala Hana Vlčinská. Rozhodně bod k dobru pro celou knihu.

Pokoušel jsem se to přečíst o víkendu a trpěl jsem jako kůň. Ta kniha mi přišla zcela zbytečná. Nepřinesla vůbec nic nového, nijak mě neobohatila, vlastně se jen omílalo to, co už bylo napsáno jinde a jindy.

No pokdu jsi od ní čekal něco nového tak jsi asi trpěl falešným předpokaldem. O co se v knize jedná je jasné od té doby co vyšlo dobrodružství, tuším DL2...

Dalo očekávat co v té knize bude už jen z přečtení kronik. Jsou tam náznaky nebo vysvětlení.

Ani velké nakladatelství nedokáže udržet jednotnou linii. Mimochdem občas ujede i margaret s Tracym...

Me se teda libila ale nejlepsi bylo ze sem nemusel cekat 3 kapitoly aby se tu neco stalo....=)