Dragons of the Hourglass Mage

Kruh se uzavírá – přesně po čtvrt století se Dragonlance symbolicky vrací tam, kde v roce 1984 zahájilo svoji úspěšnou pouť. Vydejme se tak naposledy na cestu příběhem Hrdinů kopí. Tentokrát v doprovodu jejich nejtemnějšího člena, mága Raistlina Majere. V Nerace, samotném srdci říše Temné královny, jej čeká velký osud. A také ještě větší nebezpečí.
Napsal Geralt
Čtenáři původních Kronik si jistě vzpomínají na veliké bílé, nebo bychom spíše měli říci temné, když hovoříme o Raistlinovi, místo v ději Draků jarního úsvitu. V úvodu knihy Raistlin dramaticky sestoupí ze scény, jen aby se v samotném závěru náhle vynořil ze stínů, a to doslovně. Oblečen v černém rouchu je posledním strážcem Základního kamene v chrámu Takhisis pod Nerakou, nejposvátnějšího místa Královny temnot. Místa, které rozhodne o osudu celého Krynnu. Jak se tam Raistlin dostal? Čím získal důvěru Takhisis? Proč nosí černé roucho a jak přišel ke své obrovské magické moci? To jsou jen některé z otázek, které se honily ostatním Hrdinům a čtenářům hlavou, když se s Raistlinem opět setkali. Závěrečný díl Ztracených kronik tak přináší mnohé odpovědi na otázky, které zaměstnávaly fanoušky Dragonlance po takřka čtvrt století.

Ano, Draci zlatookého mága, jak zní název chystané českého překladu, jsou po čtvrt století definitivní tečkou za "starým" Dragonlance, které ztělesňují Kroniky a navazující Legendy. Tečkou, která je podle mého mnohem důstojnějším završením celé původní série než poněkud rozpačitý pokus učiněný v Dracích letního žáru. S Raistlinem se totiž uzavírá poslední důležitá, doposud nepopsaná, kapitola v knize příběhů Hrdinů kopí. Doposud jsme měli možnost se podrobně seznámit s osudy Tanise, Flinta, Laurany a dalších. Nyní je řada na temném mágovi, aby i on poodkryl poslední část svého příběhu.

Ačkoliv Kroniky a Legendy na sebe plynule navazují, přesto jako by vždy ještě něco chybělo: odhalení jak se z churavého a tajemného Raistlina z Kronik stal ten mocný, neotřesitelně sebejistý polobůh, jenž v Legendách spřádá sítě ďábelských intrik a odváží se vstoupit do Propasti, aby porazil nejstrašlivějšího nepřítele – samotnou Královnu temnot, Takhisis.

Instinktivně jsem očekával, že Draci zlatookého mága představí Raistlina právě v takovém světle: mocného, chladnokrevného mistra, který v Nerace rozehraje grandiózní partii, v níž se ostatní stanou pouhými figurkami jeho vlastních zájmů a ambicí. Ale na to je ještě příliš brzy, mistrem se člověk musí nejprve stát a ani Raistlin není výjimkou. Ať byl jeho původní plán jakýkoliv, záhy po svém spektakulárním příchodu do Neraky, Raistlin zjišťuje, že si nevybral právě nejvhodnější načasování. Okamžitě se zaplétá do nepřehledné sítě smrtelných intrik, které ovládají Neraku. Císař Ariakas nevěří svým Dračím velmistrům. Ti nedůvěřují jeden druhému. Jejich podřízení se bouří, protože již dlouho nedostali zaplaceno. Všichni pohlížejí s obavami na všemocného Pána noci a kněží Takhisis. Černí čarodějové jsou v nemilosti. Ve městě působí tajemná odbojová organizace Skryté světlo, bojující proti Takhisis. A na samém dnu všeobecné podezřívavosti se ocitá nově příchozí Raistlin, v němž každý spatřují špeha. A také užitečný nástroj jak si vyřídit účty se svými rivaly. Raistlin se tak musí rychle zorientovat a obrátit nebezpečnou hru ve vlastní prospěch – z loutky se stát loutkařem. Jinak zahyne.

Raistlin se musí vypořádat nejen se složitou sítí intrik, klamů a nástrah, ale také se vzpomínkami na Karamona a ostatní, které jej pronásledují. Poprvé v životě je Raistlin skutečně sám. Mága tak spatřujeme v odlišném světle, než jak jsme byli doposud zvyklí: více přemýšlivého a pod vlivem ztráty bratra také více citlivého a zranitelnějšího. Pro někoho to bude možná překvapivý pohled, avšak navzdory tomu logický. Draci zlatookého mága jsou příběhem, ve kterém se Raistlin musí ještě mnohé naučit, aby mohl naplnit své ambice a stát se Pánem minulého i přítomného.

Dříve než se pustíte do čtení Draků zlatookého mága, opravdu doporučuji si nejprve (znovu) přečíst Kroniky a také Legendy. Popravdě neuškodí ani Procitnutí mága i Ztracené kroniky. Draci zlatookého mága totiž v sobě skrývají řadu skrytých odkazů a náznaků. Ať již na to, co se stalo, nebo to, co se teprve přihodí. Náhodnému čtenáři totiž Draci zlatookého mága nepřinesou zdaleka takové potěšení, jako když si jejich příběh zasadíte do mozaiky ostatních událostí. V tom podle mě tkví hlavní kouzlo celé knihy. Je to jako se zákuskem. Zhltnout ho hned na prázdný žaludek není to pravé ořechové. Desert chutná nejlépe až po dobrém obědě. Tak dobrou chuť!


Napsali Margaret Weis & Tracy Hickman
Vyšlo srpen 2009, USA
Počet stran: 336 (pevná vazba)

Hodnocení: Pokud budete číst knihu samotnou, budete se potýkat s odkazy na dřívější události, připravíte se o řadu spojitostí, kouzelných detailů a bez znalosti paralelního děje z Kronik,zejména Draků jarního úsvitu je notně komplikované porozumět, oč vůbec běží. Navíc závěr knihy ubíhá na můj vkus až příliš rychle, převratné události se na čtenáře doslova valí jedna za druhou. Avšak když si Draky zlatookého mága schováte jako tečku za celou sérií Kronik a mnohem spíš si děj vychutnáte a oceníte, jak propojuje dřívější knihy.
Ještě jednou se tedy odvážím udělit absolutní hodnocení. Jsem si vědom pár chybek a pižek na kráse, které by se daly vytknout, ale co. Celou knihu beru jako dokončení rozdělané práce a rozloučení s jednou kouzelnou postavou a celou neopakovatelnou érou klasického Dragonlance, která učarovala fanoušky po celém světě. Takže 10/10!
Napsal Geralt 05.09.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 36 příspěvků.
ČAS 0.12083697319031 secREMOTE_IP: 54.161.22.187