Šotkopedie - ukázka 1. - Původ šotků

Původ šotků
Příběh o tom, jak vznikli šotkové, je fakticky dobře známou legendou. Ovšem každá rasa má svůj vlastní názor na to, jak všechno začalo. Gnómové říkají, že šotci a trpaslíci vznikli z gnómů. Trpaslíci tvrdí, že byli Reorxovi oblíbenci a šotci a gnómové vznikli nějakým omylem právě z nich. Samozřejmě šotci mají na to zcela odlišný názor. Takže se s vámi podělím o Velký příběh o vzniku šotků, který mi vyprávěl strýček Devítiprsťák,, když jsem byl ještě malý šoteček. Doufám, že si ho užijete.
Šlofík Čichálek
Kdysi dávno Chaos náhodou stvořil svět. Rozhodně to udělat nechtěl. Tak jako my, Chaos čas od času přemítal nad náhodnými nápady jako „Co by se stalo, kdybych stvořil svět, který by měl spousty zajímavých věcí k vyzkoušení a míst k prozkoumání?“. A jelikož je Chaos bůh, tak nějak se to stalo. Jako svět myslím. Potom ze samotného Chaose vznikly jeho děti a přesně jako šotci se začaly o svět hádat. Jeden ho chtěl vzít a schovat do mošny, druhý chtěl svět z mošny naopak vytáhnout a pořádně ho prozkoumat, než ho začnou měnit s ostatními bohy za jiné zajímavé věci. Jako jsou třeba měsíce a hvězdy.
Pak si ale uvědomili, že ačkoliv mají svět rádi, byla by legrace pozorovat jiné, jak si s ním hrají. Něco jako Přadlákova mravenčí farma, kde můžete všechny ty mravence hodiny pozorovat. A tak Takhisis, která byla tou dobu pěknej fracek, furt brečela, protože se jí nelíbily Paladinovi plány ohledně stvoření. Že prý chce, aby bylo po jejím. A jak brečela, její slzy dopadaly na svět a stvořily irda (mimochodem právě proto mají modrou kůži, víte?). Každopádně časem se irda vyjevili v pravém světle a změnili se v nechutné, smradlavé zlobry, jak je známe teď.
Paladin chtěl stvořit plémě, které by se staralo o svět. A tak stvořil elfy. Myslím, že dělají fakt dost dobrou práci. Oni mě stejně nenechají je pozorovat po nijak dlouhou dobu. Zmizí hned, jak zjistí, že jsem našel cestu k jejich stinným mýtinám. Dělají opravdu dobrou práci.
No a Gilean, který je mezi bohy nejméně vynalézavý, přišel s lidmi. Řeknu vám, pěkně to za ně schytal. Víte, jak to myslím. Na jedné straně máte irda a na druhé elfy. Lidi jsou tak slabí a mají tak krátký životy. Ostatní bohové mohli říct, že se s nimi moc nepředřel. Minimálně ale museli souhlasit s tím, že při pozorování jsou lidé zdaleka nejzajímavější.
Reorx byl požádán, aby pomohl s tvorbou světa, aby byl obyvatelný pro nové rasy. K práci však potřeboval pomocnou ruku, protože, jak asi víte, svět je docela velké místo, takže najal pár lidí ku pomoci. A tak, jak to lidi umí, Reorxe naštvali, neboť požadovali za svoji práci platbu! Lidem jde pořád jenom o prachy. To nějak nemůžu pochopit. Ale k věci. Reorx byl zaskočenej – on jim přece dělá svět obyvatelný a oni nechtějí hnout ani prstem, dokud nedostanou měďák. Tak je proměnil v gnómy. Vždyť všichni víme, že gnómové rádi stavějí a opravují věci a nakonec docela zadarmo. Sejně měl ale smůlu, protože gnómové chtěli dělat jen na svých vlastních projektech, takže dodělal svět sám.
Reorx byl tak rozhořčený a podrážděný ze vší té práce, prostě jako přepracovaný trpaslík, kterému odnesete z kovárny oblíbené kladivo, že se dostal do mely s Chaosem a tak nějako ho nabouchal do Šedokamu. Jo! Vzal Chaose a nacpal ho do šutráku! Cože? Vy mi nevěříte? To vám tedy řeknu, to se může stát. Měl jsem bratránka, Dveřínka, který zjistil, že je uzavřený v drahokamu. A to udělal jen normální lidskej čaroděj a ne bůh! Takže to se klidně může stát. Ale k věci. Reorx tedy vzal Šedokam a vyhodil ho na Lunitár, kde si po nějaký čásek jen tak hověl a třpytil se, ukazujíc se tak na odiv všem.
Jednoho dne sestrojili gnómové vynález, který jim umožnil opustit svět a letět ke hvězdám. Tedy, buď je to tak, a nebo je to takový vynález, který na Krynnu způsobí mír. Jenže mnoho z nich si řeklo, že letět ke hvězdám je daleko důležitější. Ať to bylo co to bylo, podle gnómských nákresů to vyžadovalo sakra množství energie, aby se to vůbec pohnulo. Po všech měřeních zjistili, že k tomu, aby se jejich vynález mohl pohybovat, potřebují Boží sílu. A tak jednoho z gnómů napadlo získat Šedokam. No, takže gnómové začali připravovat vynález, který by je dostal na měsíc. Jeden z nich vynalezl vysunovací žebřík. Ten k jeho vlastnímu překvapení fungoval tak dobře, že mu umožnil vylézt až na Rudý měsíc, tam si půjčil Šedokam, dal ho do mošny a začal lézt dolů. Jeho návrat způsobil v jeho rodině hotové pozdvižení, takové jako mezi šotky, když se vrátí z velké výpravy. A Šedokam se ztratil. Byl to nakonec smutný návrat.
Klenot byl objeven později téhož dne, když se jeden gnóm začal přehrabovat ve svých mošnách a Šedokam z jedné vypadl ven. Zvedl se a rozletěl se pryč. Překvapený gnóm zavolal na své kamarády a začali ho honit. Ten však létal nad krajinou a zaplavoval jí magií a zlomyslnou mocí Chaose. Všeho, čeho se Chaos a magie dotkli, se změnilo v novou rasu či magické stvoření. Byly to moc zajímavé časy. Magie byla všudypřítomná a všechno se měnilo přímo před očima… **zasněný pohled**
Kde že jsem to skončil? Jo! Gnómové, nevzdávajíc se, následovali Šedokam dnem i nocí, přes pevninu i moře. Ale byl to člověk jménem Gargat, kdo našel ležící kámen na stole a uschoval ho. Vzal si ho do své tvrze a uložil ho do skleněné krabice. Podle mě byl Šedokam unavený ze všeho toho cestování, a tak se rozhodl si odpočinout. A zůstal.
Gnómové, sledující Šedokam, zahlédli jeho záři, která prostupovala Gargatovým hradem. Přišli k tvrzi a požadovali navrácení Šedokamu. Gargatovi se ale nechtělo odevzdávat svoji cenu, takže jim řekl, že ho mít nemohou. Gnómové začali pokřikovat „To znamená válku!“ a „Nevidíš nás naposledy!“. Pak ustoupili sehnat posily.
Během dalšího měsíce najal Gargat zlobří a lidské žoldáky na obranu svého hradu, zatímco gnómové vytvořili svojí vlastní zbraň. Postavili obrovský obléhací stroj, aby se dostali přes hradební zdi. Jenže stroj se ještě před hradbami rozbil. Někdo zapomněl vzít extra krmivo pro gigantické křečky pohánějící tento stroj. Žoldnéři se na nebohé gnómy sesypali a než se stáhli, způsobili jim velmi těžké ztráty.
Během druhého měsíce přitáhli elfové, kteří slyšeli o moci Šedokamu a chtěli ho pro sebe. Ve stejnou dobu přitáhli i gnómové s ještě větším obléhacím strojem, dvakrát větším než poprvé, tentokrát pohánějící parou, neboť na obří křečky není spoleh. Ani tento stroj nepřežil přibližování k hradu. Tentokrát díky vadné řadící páce, prasklé klikové hřídeli a stovkám přehřátých cívek. Nakonec se zřítil do trosek prvního, kde shořel. Znovu poražení, ustupující gnómové, začali chystat nové plány.
Elfové pozorovali nebohé gnómy na samém okraji dohledu z hradu, doufajíce, že najdou příležitost dostat se do hradu a uzmout Šedokam pro sebe. Po dvou měsících dorazili gnómové s dalším obléhacím strojem, který svými rozměry předčil oba dva předchozí dohromady. Byl větší než samotný hrad a pod svými koly drtil pozůstatky starších strojů, až ztratil rovnováhu. Zřítil se na hradbu, kterou svoji vahou rozboural. Gnómové byli nadšení neočekávaným úspěchem stroje a zaútočili. I elfové se přidali a všichni bojovali se žoldáky.
Můstek obléhacího stroje vyrazil Šedokam z jeho lože. Ten přelétl nad davy bojujících mužů, gnómů, elfů a zlobrů. Rozsvítilo se zářivé světlo, oslepující každého ze zúčastněných. Když ho znovu spatřili, zjistili, že se začínají měnit v nová plemena. Z bitky utíkali šotci, trpaslíci a minotauři. Šedokam vytvořil zcela nové tři rasy a utekl z hradu na svoji velkou výpravu po tváři světa.
A takhle tedy šotci vkročili na svět. Ve víru magie a chaosu z putujícího kamene, ve kterém je uvězněný bůh. Zdá se mi to tak náležité.
A to je Konec.