Neměl to být stěr =) omlouvám se =D

Noldo, je otázka k čemu (anti)originalitu vztahuješ. K prostředí nebo k samotné náplni? V prvním případě na tom nevidím nic překvapivého (ani špatného), že řada autorů fantasy využívá koncept klasických ras a monster - elfy, trpaslíky, draky atd. Ostatně už to slovo – klasických. Tolkienovi se zkrátka podařilo přijít s konceptem, který se stal natolik úspěšným a především tvárným, že jej další autoři začali přejímat. Nepíšu vykrádat, protože vykrádání je bezduché kopírování se vším všudy. Na druhé straně jiná věc je, pokud si vezmu osvědčené ingredience a začnu z nich vařit své jídlo. Pak už záleží jen na mne, jak moc odvážný budu, abych je zamíchal, přidal své nápady a okořenil to něčím zvláštním – tak dostanu výsledek, který ve výsledku chutná jinak. Tolkienovy ingredience jsou natolik lákavé (a pro čtenáře chutné), že přitahují spoustu autorů-kuchařů, aby s nimi zkusili vařit.
Nicméně nikterak originální prostředí vůbec nebrání tomu, aby se v něm nedal vytvořit originální a poutavý příběh, postavy, zápletky a atmosféra. Myslím, že v tom je jádro celé věci.

Fritzs: Jednoduché a vskutku působivé. Dodnes jsem netušil, že čtenáři "anti-originální" fantasy jsou geeci a nerdi - a ještě že k tomu mají navíc nakročeno k autistické poruše. Děkuji za objasnění.

Jaký rasy a mostra jsou podle vás původní nebo spíš klasický? Myslim, že je jich hodně, jestli ta (anti)originalita byla vztahována k nim co potom nám za rasy zbývá? Nevim, jedině pak vytvářet rasy třeba podobný Čapkovým mlokům....což mě osobně netáhne.

Joooo kroniky svêakraje je to dost dobry fantasy a úplnê novy rasy i když je to spíš dêtsky ale 18-ti letyho bráchu to taky celkem bavilo......

V klasickém fantasy prostředí bylo napsáno spousta knížek, ale je to nic proti tomu kolik knížek bylo napsáno v našem reálném světě. To že se příběh děje ve stejném světě neznamená že je anti-originální.

Vyloženě antioriginální je lidská rasa. Ta je snad v každé fantasy knížce a jak jsem si všimnul, tak z fantasy prostupuje i do všech možných jiných žánrů. Nechápu, že o lidech ještě může někdo psát...

Vannax
O lidech víme všechny jejich možné vlastnosti ohledně chování, jako se říká statečný jako lev, lství jako liška atd. tak na člověka sedí vše, jde jen o druh povahy. Když vezmu v úvah elfa, neboť je to jen bájna postava, tak nevíme o jejich vlastnostech scela nic a můžeme jim můžeme přiřadit jakýkoliv. Elfové mají všeobecně známý vztah k přírodě, ale dále ostatní vlastnosti si spisovatel volí sám, když jim dá všechny tak tedy můžeme říct, že v tom případě je elf člověk, který je většinou dlouhověký a má vstah k přírodě. Takže osobně vidim člověk stajně rozmanitelnou rasu o které víme cokoliv a do fantasy příběhů podle mě určitě patří.

Noldo - to byl asi vtip Sapkowski vrchol fantasy LOL On už Tolkien nebyl originální, de fakto každej vesnickej vypravěč není originální...

Milamber: ....měl to být džouk...

Vannax ach.........jsem suchar =DDDD

Sapkowski dle mého taky není vrcholem. A Tolkien už vůbec ne. Dobré čtení, ale řekněme, že to je spíše "základní tábor".

Já bych už tu DL nekritizoval.... Nás DL geeky to pêknê štve..... Aspoñ mê...=(

Velice se omlouvám za délku ale já nerad kouskuju text do mnoha různých diskuzí.

Já i přesto, že se považuji za velikého fanouška Weis a Hickmana nemám doma ani jednu knihu Dragonlance, protože moje kapesné nedovolí další výdaje a knížky si půjčuji v Mahenově knihovně v Brně. Dragonlance mi připadnou dobré a docela čtivé, ale považuji je za spíše slabší tvorbu W+H.
-Kronikám bych vyčetl příliš velké množství postav. Nejhorší to bylo v Draci jarního úsvitu, tam jsem měl pocit, že mi někdo vytrhal polovinu stránek, protože některé příběhy různých postav mi připadali začnuté ale nedokončené. -Bohužel i v tak velké knihovně nemají legendy a proto jsem je nečetl.
-První tři povídky v druhé generaci byli dobré, Raistlinova dcera mě nezaujala a poslední povídka byla suprová a zrovna v tom nejzajímavějším to skončí. Myslel jsem, že příběh Gila dokončí v letním žáru, ale mýlil jsem se.
-Draci letního žáru mi připadali strašně dlouhé a sem tam jsem se u čtení nudil což je u knížek W+M velice nezvyklé. Také sem nikdy neměl příliš rád Rytíře ze Solamnie, kteří mi připadali spíš jako fanatici než inteligentní rytíři ale chování Ocela a Temných rytířů mi připadalo šíleně nepřirozené a nelogické.
-O prázdninách chci přečíst válku duší a ztracené kroniky a jsem zvědaví jestli se bude kvalita stále zmenšovat.
Dragonlance bych přirovnal k příliš k velkému obrazu, který malíř (autor) chaoticky maluje. Sem tam je něco velmi detailně propracované ale jinde zase nedodělané a některá místa jsou dokonce celá prázdná. A aby toho nebylo málo, tak obraz maluje více malířů. I přesto že hlavní malíř je ve svém umění mistr, tak obraz působí divně. A zrovna mě by některá bílá místa velmi zajímali. Samozřejmě se obraz vyvíjí a domalovává (např. ztracené kroniky) ale já nechci čekat a když počkám tak zjistím, že mě ty bílá místa už nezajímají. Jiné knížky malují menší obrázek, ale nedělají to tak chaoticky a tak já mám rád. (např. Pán prstenů, Brána smrti)
Od W+M jsem četl ještě Temnej meč, kterej měl zase svoje chyby, ale podle mě je o trochu lepší než jejich knížky Dragonlance.
Ale jejich nejlepší dílo byla Brána smrti. U ní nemám co vyčíst a dokonce v mém řebříčku oblíbenosti překonala Pána prstenů. Trochu mě zaráží, že i přes její skvělou kvalitu ji zná jen málokdo a na českém internetu o ní skoro nic nenajdu.

Já četl z Temného meče první dva díly. Musím říci, že u toho jsem se zase nudil já. Další díly leží v poličce už pěkný pátek, ale ještě jsem se k tomu nedostal.
Co se týče Brány smrti, přečetl jsem první díl. A ten mě moc nezaujal taky. Ale chápu, že s dalšími díly se to může rozvíjet zajímavým směrem a může to být poutavé.
Líbí se mi tvé přirovnání k obrazu. Souhlasím, něco je slabší, něco je výborné. Ale je dobře, že každý máme rád něco jiného, aspoň je na světě lépe a není vše jak přes kopírák ne? :)

Díky za zhodnocení, nad některými otázkami lze polemizovat, ale vlastně jedná se o osbní názor a bylo by to mlácení se osobními názory. Osobně jsem četl všechno kromě Hvězdy strážců a Brány smrti. Tu jsem zavrhl po prvním supernudném díle. A další jsem si nekoupil.

K těm postavám - jedná se o zadání od nakladatele aby byla hlavními hrdiny celková skupinka klasická z DnD Her. Nehledě na to že psotav je tam méně než v Pánu prstenů :-)

Přirovnání k obrazu je celkem zajímavá, zvláště v porovnání s Pánem prstenů, který má tedy bílá místa nejen všude kde družina neprošla, ale nedozvíme se vlastně nic ani o místech kam se dostala.

K prázdným místům - jedná se o záměr, kniha je zasazená do herního prostředí, které děj rozvíjí a naopak - komerční záměr je jasný.

přesně 10 prvních, které tu vyšly.. ani jednu jsem nečet ;)

Dragonlance jako obraz...vlastně proč ne? Ikdyž já bych to nazval spíš postupně sestavovanou mozaikou jednoho světa. Jasně, že některé kameny jsou krásné (Procitnutí mága, Legendy...) a jiné jsou spíš matné (třeba Dalamar the Dark). A právě proto, že je to příběh světa (a ne několika postav), rozsáhlost, jistá chaotičnost a bílá místa jsou nevyhnutelná. Pro českého čtenáře je to do značné míry ještě znásobeno tím, že zatím byl přeložen jen zlomek z celé mozaiky DL. Takže těch bílých míst vnímáme víc.

S poznámkou k velkému počtu postav v úvodu Kronik docela souhlasím, některé se pak ztrácejí. Ale už od začátku Draků zimní noci se tenhle problém vyřešil a hrdinové mají najednou víc vlastního prostoru.

Dalamar the Dark nebrat?? :)

Kubulinek píše:
Dalamar the Dark nebrat?? :)
Spíš od něj nic extra nečekat. Ta knížka má pár lepších momentů, ale celkově převažuje zklamání. Až mi začnou provizorní prázdniny, zkusím se rozepsat víc.

Temnej meč má mnoho chyb a někdy mi taky připadal nezáživnej, ale rozhodně má velmi zajímavej svět a magii. Dragonlance mi až příliš připomíná svět, který znám až příliš dobře z hraní her na hrdiny a proto mi někdy nemá co nabídnout.

Je sice pravda že první díl brány smrti je rozjezdovej, ale nechápu jak někoho mohl nudit. Rozhodně má velice zajímavý svět, také postavy jsou vynikající a i příběh se mi velmi líbil. Zatím jsem bránu smrti doporučil dvoum lidem a ti na ni měli stejný názor. S takovým názorem se setkávám poprvé a docela mě to zaráží, ale každej máme jinej vkus.

Vím, že Pán prstenů má hodně bílých míst, ale když jsem ho četl nikdy mi nevadili a nezajímali mě. Sice tam bylo hodně postav, ale měl jsem pocit, že každá dostala tolik místa kolik bylo potřeba. Například trpaslík Gimli byl vždy spíše okrajová postava. Nikdy jsem neměl pocit, že se ztrácí, protože měl vždy stejnou roli. Na rozdíl od Dragonlance jsem měl pocit, že o některých postavách napíše strašně hodně, ale potom se vytratí. Jako když malíř propracuje jedno oko a druhé nechá jenom načrtnuté. Nebo se pustí do pozadí ale detailní udělá jenom jeden strom. Uvedu příklady. V podzimu se hodně zabývá Raistlinem ale na jaře najednou zmizí a objeví se až na konci jako deux ex machina. Nebo bratr Laurany (nepamatuji si jméno) a jeho láska k té dračici jsou velmi hodně popisovány, ale potom se najednou ztrácí a jejich popis dobrodružství klesá z několik kapitol na pár řádků. Dokonce pokud si vzpomínám, tak tam nebylo napsáno jak to s nimi nakonec dopadlo. A podobnou věc jsem viděl u více postav. Dále jsou opravdu nepříjemné části s nápisem "tato část je v jiné knížce".
Šotkové jsou velice humorná rasa a hodně jsem se u nich bavil, ale občas mi připadnou trochu nelogičtí. Zato gnomové jsou v Dragonlance úžasní a od té doby je využívám i rpg hrách.

Ale i přes svou chaotičnost a další chyby je Dragonlance dobré protože jinak bych ho nečetl. Třeba dnes jsem začal v autobuse číst Draci trpasličích hlubin a tak jsem se začetl, že jsem přejel zastávku a na konečné stanici mi musel řidič upozornit, že mám vystupovat :)